Ostrov Rhodos - cestování po křižovatce dějin, část 2.

V minulém části o ostrově Rhodos, jsem vás zanechala po prohlídce hlavního města Rhodos u nastínění cesty rytířů Johanitů ze Svaté války zpět do Středomoří. Povíme si více další návaznosti na vývoj a význam ostrova pod vlivem rytířů a jejich obrany proti vpádům z Dálného východu, z Otomanské říše do Středomoří a dále do Evropy po dobytí  a pádu "křesťanského" Jeruzaléma r. 1291.

Málokdo ví, jak vlastně začaly Křižácké výpravy, z našich zdrojů můžeme nejvíce čerpat z odborných publikací Vojtěcha Zamarovského, kde o nich nalezente mnoho informací např. v publikaci za Sedmi divy světa.

Tam práve ve spojení s ostrovem Rhodos a jedním z divů světa Rhódským kolosem. Sochař Cháres z Lindu, ji vystavěl jako poctu boha Heliose držícího pochodeň, která sloužila jako maják, socha vlitá do jednoho podstavce z běloskvoucího mramoru:

• vysoká 70 loktů (cca 5,9 metrů),
• složena z 500 talentů mědi a 300 talentů železa, zhruba 30 tun kovu (váha tanku)

Socha byla odlévána téměř 12 let a byla dokončena cca v roce 280 př. n.l.  A téměř po 50 letech se kvůli silnému zemětřesení (z různých pramenů cca v roce 223/ 225/227) zlomila v kolenou a zřítila do moře. Čerpáno ze zdrojů antických autorů Herodota, Filóna, Strabóna.

Když rytíři Johanité připlouvali k ostrovu Rhodos, byla kolosální socha boha Helia již ztracena přes 1 000 let.
Rytíři cestou zpět nejprve zastavili na ostrově Kypr a následně připluli k městečku Feraklos, kolem roku 1306.
Zde se usídlili a vystavěli první obrannou pevnost, je to poblíž pláží Stegna a u Archangelost, klídných místeček, kde nejsou zastavěny hotelové komplexy. Celkem tam na celém ostrově Rhodos vystavěli na pobřežích kolem 40.

Jedna z pevností, která se více zachovala, je pevnost Monolithos na západním pobřeží.

Pojďme se ještě k propojení souvislostí vrátit kousek v čase.

Kolem roku 380 n.l. začali proudit poutníci do tzv. Svaté země, kdy bylo uznáno křesťanství jako oficiální náboženství. V té době byli více vyznání na celém světě. Křesťané tam přicházeli poklonit se Božímu hrobu. Proudili tam karavany obchodníků i poutníků, v kterých se takto protínaly náboženské a obchodní cíle. Výchozí místa byla Řím, Brindisi a Cařihrad (hlavní město Byzantské říše) a putovali společně pod vzájemnou ochranou do Jeruzaléma. Zároveň s nimi putovali i svatí muži a později i nižší aristokraté, kteří se postupně jako rytíři stávali ochránci těchto poutníků. Postupně i ochránci ve Svaté zemi pod výstatbou, zasvědcených křesťanských chrámů i pevností. Na cestách se karavany všude okrádali, tedy o to více i ve Svaté zemi.

Zvěstí o bohatství Dálného východu, dobylé dříve Alexandrem Makedonským, o bohatství Perské říše i Osmanké/Otomanské říše se brzy rozšířilo díky obchodníkům.

Začátky křižových výprav, válečných tažení na východ

Kolem roku 600 našeho letopočtu se začalo formovat právě na Dálném východě islámské náboženství, jako jedno z dalších světových náboženství a vyznání. Tato náboženství byla souběžně vedle sebe v respektu a svobod vyznání, uvádi se, že jich celkem bylo kolem 40. Což je i vidět na honosných hrobkách římskokatolických papežů, kteří mají na nich sochy s antickou tématikou i v pozdější době.

Řád Johanitů začíná působit v Jeruzalémě, "Svaté zemi" cca od roku 603 . Nejprve slouží jako mnišský řád, dobročinný spolek zajišťující útulek pro poutkínky a kupce. Následně jejich správu přebírají benediktíni z darů francouzského krále budují špitál a kostel svatého Jana.

Od roku 1040 se formují do řádu s cílem ochránit poutníky a ošetřovat nemocné a raněné, zároveň i jako menší útvar "vojáci krista".
Od roku 1081 se formují jako výlučně vojenské sdružení, do jejich řadu vstupují rytíři (nižší a vyšší šlechtici) s velmistrem pod řádem sv. Jana začínají tvořit první obranné linie. Věnují řádu své majetky pro výstavby obranných valů a pevností a tím získávají podíl na válečné kořisti.

Západní říše a králoství v 11. století ve snaže řešit své vnitřní mocenské rozpory na západě pomocí válečných tažení a touhou získání bohatství jako vlálečné kořisti a zároveň získání svatých relikvií (více vysvětlujive videu, kde naleznete souvislosti např. se sbíráním relikvií Karlem IV.). Vpády a tažení podněcována nově nastolenou vlivnou mocí: katolickou církví, jejichž papeži, se toužili stát "vládci světa". Započali rozšířovat "moc kříže", zajisťovat si oddanost a získávat závazky a vliv královských a aristokratických rodů a tvořit si tak svou obrannou armádu. Hlavní jejich církevní "zbraní" se stávalo dát klidně i krále nebo aristokraty do klatby, pokud se příčili jejich vůli, což se začalo projevovat jako nedobrá známka vlivu moci i vlivu na mocenská a diplomatická jednání na královských dvorech v sousedních zemích.

Roku 1096 vyzývá římskokatolický papež Urban II. obrovské masy k obrácení zbraní proti "nevěřícím". Rytíři opouštšli hrady, zemani dvory, mniši cely, sedláci pluh a zločinci a loupežníci své úkryty, aby si získali vykoupení a svou válečnou kořist. Tato výprava zaznamenala totální neúspěch z důvodu téměř nulové organizace. Mnoho "svatých bojovníků" umírá cestou. Následovali dalších až 6 výprav, které postupně Osmanská vojska pod vedením sultána odráží. Odvetou sultána za neustálé útoky se stává až roku 1204 dobytí Cařihradu.

V roce 1212 proběhla nejhorší a zároveň jedna z posledních křížových výprav, které papeži podněcovali. Zformovalo se tažení "dětských bojovníků": co nedokázali hříšní dospělí, mohou dokázat nevinné děti. Uvádí se 2x vypravená dětská výprava, 1. z Marseille, 15 000 dětí, pod vedení 12letého Etienna. 2. z Kolína 20 000 dětí pod vedením 10letého Mikuláše. Děti měli dostávat jídlo na cestách, což nefungovalo, většina zahynula postupně cestou, v bouři na lodích a poslednídesítky dětí byly v přístavech prodány do otroctví.

Tím se dostáváme zpět k rytířům svatého řádu. Od konce 12. století si sultán Saladin dobývá svá města zpět. Po dobytí Jeruzaléma roku 1291 se rytíři stahovali na hrad Markat a po pádu Akkóna, odjíždí ze Svaté země zpět do Středomoří.

A jsme zpátky u Rhodosu, kam se následně dostávají výše zmíněného roku 1306 a zajišťují tam obranný val a linii pod vedením svého velmistra. V prvním díle jsem popsala, vystavěný velmistrovský palác v hlavním městě Rhodos a slavnou rytířskou uličku.

Tuto obranou linii tam drží do roku 1522, kdy posledním z nich, kterých je celkem cca 500, jim sultán Sulejman po hrdinném odboji, pod vedením velmistra Filipa Villterse de I'Isle Adam, nabízí ústup a stažení v čestném boji po celkem 2 měsíčním obléhání.

Francouszký král Karel V. jim daruje ostrov Maltu, kde si budují novou základnu a zakládají hlavní město Valletu, začínají se nově formovat pod názvem Maltézští rytíři.

.

Mezitím Osanská říše zabírá nadvládu na území mnoha evropských království a ovlivňuje mocenské dění Evropy na téměř 400 let.

Pro doplnění informací k rytířům sv. Jana: po Napoleonských válkách se rytíři přesunují jako už tajný řád, se svým sídlem do Vatikánu.

Věřím, že tímto jsem vám opět rozšířila obzory pro poznávání nejen Středomoří a nejen ostrova Rhodos.

Přeji mnoho zážitků a obohacení na cestách a užívejte si :)

Andrea Sofie

Travel Guide

English Tutor & Trainer